Zahraniční mise » Aktuální mise » Úkolové uskupení Afghánistán » Zpravodajství z mise » „Věř, běž, dokážeš!“ je moto praporčice Petry B. nasazené v Kábulu

„Věř, běž, dokážeš!“ je moto praporčice Petry B. nasazené v Kábulu

9.1.2017 • Praporčice Petra B. pracuje jako instrumentářka 18. českého polního chirurgického týmu, který je součástí americké polní nemocnice ROLE 2 na základně HKIA (Hamid Karzai International Airport) v afghánském Kábulu. Úkolem vojenské nemocnice je poskytovat specializovanou chirurgickou péči na úrovni ROLE 2, provádět odbornou činnost v oboru resuscitativní chirurgie, anesteziologie, pooperační péče a zdravotnického odsunu v prostoru základny.

Praporčice Petra B.
Praporčice Petra B.

Pro praporčici B. není nasazení v Afghánistánu první misí. Ve volných chvílích, kterých je s ohledem na vytíženost českých zdravotníků pomálu, se nejraději věnuje běhu, který jí přináší nejen radost a aktivní odpočinek, ale i úspěch.

Můžete popsat svoje dojmy z působení na zahraniční operaci v Afghánistánu?

Teď se jedná o mou již druhou misi, poprvé jsem se účastnila zahraniční operace v Lógaru v Afghánistánu v roce 2010 – 2011, takže jsem měla nějakou představu o tom, co to znamená být nasazená v misi. Z Kábulu jsem nadšená. Samozřejmě se jedná o nové neznámé prostředí s novými lidmi. Nicméně jsem ráda, že můžu získat nové zkušenosti. Z počátku jsem měla smíšené pocity ohledně komunikace v angličtině, které se ukázaly jako zbytečné. Stejně tak jako obavy z cizího prostředí.

Jak probíhá vaše pracovní činnost?

Moje pracovní činnost je různorodá, každý den se liší tím, zda ošetřujeme akutně zraněné nebo vykonáváme domluvené chirurgické zákroky. Mezi běžné výkony patří úrazy při sportu, obvyklé akutní příhody (apendix, vyříznutí kožních ložisek apod.). Kvůli nečekanému příjmu většího počtu raněných (tzv. MASCAL) máme povinnost být 24 hodin na telefonu a dostavit se při vyhlášení signálu do 10 minut na ROLE 2. Poté se před nemocnicí provádí třídění pacientů, ošetření dle priorit. Je-li nutno raněného operovat, předají pacienta na operační sál. A teď přichází moje chvíle, kdy musím připravit operační pole, dodržovat hygienické zásady, připravovat operační nástroje a materiál, přichystat pacienta k operaci a následně spolupracovat s lékařem.

Jaký je rozdíl mezi prací tady a doma?

Hlavní rozdíl je v pracovní době. Zatímco v České republice pracuji v určeném čase, tady musím být v pohotovosti 24 hodin denně. Práce je rozdílná i tím, že nikdy nevím, jaký druh zranění budeme řešit. Proto je to pro mě větší adrenalin a tím i zajímavější činnost. Funkci instrumentářky nevykonávám tak dlouho, proto jsem ráda, že i tady pracujeme jako tým a spoléháme jeden na druhého.

Vaše práce musí být stresující, tak jak se odreagujete ve svém volném čase?

Na prvním i na posledním místě je to běh. To je pro mě největší relax. Vypnu a vyčistím si hlavu nejen od práce, ale od různých běžných splínů, špatných nálad, smutku a stesku po blízkých. Vždy se při něm srovnám se všemi starostmi i problémy. Běh mi přináší radost. Rovněž mi pomáhá při únavě, je to známá logika běžce – jsem unavený, půjdu se proběhnout. Když to shrnu, tak pro mě běh není zátěž, ale příjemná závislost, skoro droga. Upřímně můžu říct, že mě na odreagování stačí jen botasky.

Slyšela jsem, že se na základně účastníte mezinárodních běhů?

Ano, nejen v České republice se účastním závodů, ale i tady jsem se účastnila každého běhu. Je to pro mě velice povzbuzující a motivační. Ta atmosféra, spousty lidí, kteří chápou a rozumí mému zájmu o běh. Vždy se na takové dny moc těším. Je to pro mě nepopsatelný pocit - stát mezi davem běžců na startovní čáře plná euforie.

Je známé, že jste v nich velmi úspěšná.

Úspěšná? Neběhám pro úspěch ani pro výhru, spíš pro ten pocit. Samozřejmě do toho dávám vždy vše a říkám si dokola tu stejnou frázi „Věř, běž, dokážeš!“ a ono to vždy nějak dopadne. Po celou dobu jsem tady měla velice silnou konkurentku, kterou bych nikdy neporazila, takže jsem vždy stávala na „bedně“ jako druhá. Ale i tak jsem se velice radovala, jelikož porazit tolika silných chlapů – to už je samotná výhra. Z Čechů jsem ale vždy doběhla první bez rozdílu muže nebo ženy. Nicméně každému jednou mise končí, a tak skončila i mé nejsilnější konkurentce, která byla moc fajn a vždy mě v cíli čekala s otevřenou náručí. Nyní jsem mohla převzít její místo a poslední závody jsou pro mě výherní. Je to krásný pocit stát na jedničce. Běhání není jenom sport, je to životní láska, a proto, když už nohy nemůžou, běhám srdcem. Běhání je pro mě svoboda, kterou si nenechám nikdy vzít!

Poslední otázka, co považujete na životě ve vojenské misi za nejobtížnější?

Nenazvala bych to nejobtížnější. Každá práce má své pro i proti. Já si tuhle cestu zvolila dobrovolně, baví mě, naplňuje a mám ji ráda. Neustále něco nového poznávám, ať už to jsou zkušenosti nebo přátelé. Samozřejmě člověk na misi je v neznámém prostředí daleko od domova, rodiny, kamarádů, ale i svých zvyklostí a to vše se na něm odráží. A proto je důležité umět se zapojit, umět vnímat druhé, mít respekt a pochopení. Je to i jazyková bariéra, samotné prostředí, kde působíme, je obtížné. Přesto vše je snadné se kdykoliv spojit s rodinou, přes telefon nebo počítač. Takže tímto nestrádám, spíš mi chybí objetí. Naštěstí mám kolem sebe skvělý kolektiv lidí a dobrých přátel, které bych neměnila, ale nikdo a nic nenahradí tu lásku z domova. Abych to shrnula, mně takový styl života vyhovuje. Sice si těžko zvykám na nové věci, ale jakmile si jednou zvyknu, jsem všude a za všech podmínek spokojena.

Hodnoťte a doporučte:


Fotogalerie
  • Praporčice B. asistuje při operaci Praporčice B. asistuje při operaci Praporčice B. asistuje při…
  • Asistence lékaři při operaci Asistence lékaři při operaci Asistence lékaři při operaci
  • Poprvé na prvním místě Poprvé na prvním místě Poprvé na prvním místě
  • Se svou největší běžeckou konkurentkou Se svou největší běžeckou konkurentkou Se svou největší běžeckou…
  • Radost praporčice B. po úspěšném běhu: Jsem v cíli! Radost praporčice B. po úspěšném běhu: Jsem v cíli! Radost praporčice B. po…
  • Štěstí pod českou vlajkou Štěstí pod českou vlajkou Štěstí pod českou vlajkou
  • První místo na vánočním pětikilometrovém běhu První místo na vánočním pětikilometrovém běhu První místo na vánočním…

Autor: nadporučice Alžběta Doubková, tiskový a informační důstojník 14. ÚU